Taky někoho obdivně sledujete a říkáte si: “Jak to všechno dokázal?” “Je tak vyjímečný nebo má prostě štěstí?” Petr Horký je režisér, dokumentarista, producent, spisovatel, moderátor, cestovatel a polárník. Procestoval svět, vystoupal na hory, procházel pouště, potápěl se za žraloky v Africe, stal se prvním Čechem, který došel na tři póly světa - severní, jižní a Pól chladu. A všude točil filmy. 

Jeho film “Století Miroslava Zikmunda” byl nominovaný na Českého lva, stejnojmenná kniha se stala bestsellerem. Nejnovější film, na kterém spolupracoval s Miroslavem Bártou, “Civilizace aneb dobrá zpráva o konci světa” má obrovský ohlas, u nás i ve světě. 

Dokázal toho prostě moc a má hodně obdivovatelů. Já k nim patřím. Potkali jsme se před několika lety, kdy jsem v Čechách organizovala výstavu fotografií indiánského autora Leeho Marmona, a měla jsem s Petrem uvádět vernisáž. S napětím jsem sledovala, jestli se stihne vrátit z výpravy na severní pól a pak na něj s obrovskou trémou čekala v den D před divadlem. Přišel a povídá: “Ahoj Sašo, budeme si tykat, ano? A pojď, něco prostě řekneme.”  Takový je - s obrovským rozhledem, zkušenostmi, přitom přátelský a pohodový. 

Chtěla jsem trošku proniknout do toho, co je za jeho úspěchy. Proč říká, že plnit si sny je pitomost? Jak si stanovuje cíle? Kde bere odvahu jít dál, když přijdou překážky? Jak bere kritiku? Co myslí tím, že ztráta naděje a motivace je v jistém smyslu rozsudek smrti? A protože hodně pracuje i s leadery ve firmách, zajímalo mě, jaká témata tam rezonují, jaké firmy podle něj nejlíp projdou tou obrovskou změnou, ke které dochází a jaká je nejužitečnější schopnost leaderů současnosti.